O Obci
Rychlá navigace
Historie obce Libřice
Obec je situována v nadmořské výšce 253 m v mírném údolí na opukovém podloží. Často je uváděna jako vstupní brána do Orlických hor. Od krajského města Hradce Králové je vzdálená 15 km.
Už v předhistorických dobách vedla přes vesnici důležitá obchodní stezka, později zvaná Kladská nebo i Solná. O původu jména vesnice se zachovala lidová pověst. Podle ní se ve formanské hospodě U Špatenků při staré Kladské cestě vyměňovalo a na libry převažovalo zboží.
První historická zpráva o Libřicích ze 14. století je církevního charakteru. Podle archivních pramenů stál ve vesnici roku 1356 kostel, do něhož docházel k bohoslužbám plebán z Černilova. V roce 1406 je místní kostel uváděn už jako farní. Kostel svatého Michaela archanděla, původně vystavěný v gotickém slohu, byl v první polovině 18. století zbarokizovaný. Vnitřní zařízení je ze 17. století. Před kostelem stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1795 a opodál zvonička a památník padlých v obou světových válkách.
Ke konci 15. století držel Libřice zemanský rod Krupých, z nichž Jan Krupý prodal vesnici roku 1452 Mikuláši Trčkovi z Lípy. Tím se libřické zboží přičlenilo ke smiřickému panství, kde setrvalo až do zániku feudálního řádu.
Historie libřických zvonů:
1496 byl do věže libřického kostela zavěšen zvon s latinským nápisem:
ANNO DOMINI MILLESIMO CCCC NONAGESIMO VI HEC CAMPANA FUSIL EST AD LAUDEM DEI ET BEATE MARIE VIRGINIS ET SANTI MICHAELIS AD LIBZICZ.
Český překlad: LÉTA PÁNĚ 1496 BYL ODLIT TENTO ZVON KE CHVÁLE BOŽÍ, BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE A SVATÉHO MICHAELA PRO LIBŘICE.
1918 za 1. světové války jsou ve věži 3 zvony. Dva menší zvony byly rakouskou armádou svěšeny a zabaveny. Zvon z roku 1496 byl pro svoji historickou vzácnost ušetřen.
Mezi světovými válkami byly v Kuklenách odlity nové 2 zvony. Jeden zvon byl zakoupen a darován libřickými občany na památků vojáků padlých v 1. světové válce. Druhý zvon zakoupili manželé Rydlovi z č.p. 8.
1925 církev Československá svépomocí a za přispění darů postavila na křižovatce naproti kostelu malou zvoničku.
1942 za 2. světové války opět došlo německou armádou k zabavení 2 menších zvonů. Také Němci zvon z r. 1496 ve věži ušetřili jako historickou památku.
2008 zvon prošel velkou opravou od firmy IMPULS B. Dostal nové srdce a byl o 45° otočen. Zároveň k němu bylo dodáno elektrické dálkové ovládání, což bylo vzhledem k náročnosti a krkolomnosti výstupu do věže zapotřebí.
V současnosti je sice v libřickém kostele pouze jeden zvon, zato ale starší, než je v katedrále svatého Víta v Praze.
A PRÁVĚ TENTO ZVON Z ROKU 1496 NÁM V LIBŘICÍCH KAŽDÝ DEN SVÝM ZVONĚNÍM OHLAŠUJE PRAVÉ POLEDNE.
Vodník Budlánek
Pohádkový příběh:
Bylo, nebylo. Jeden hodný pohádkový příznivec naší vesnice zapřemýšlel, co u nás ještě chybí. Přišel na to, že nemá kdo kontrolovat stav a kvalitu vody v našich rybnících.
Vydal se proto k jednomu známému loutkáři, který přislíbil pomoc se sjednáním nápravy. Světlo světa tak spatřil metrový hlídač vodní hladiny. Zabydlel se u nás, a protože se nebojí lidí, stojí pořád na prámku a hlídá, aby se dobře dařilo rybičkám nebo voda nenatropila žádné škody. Daří se mu dobře, dokonce okolo něj vyrostlo rákosí – jen kabátek mu sluníčko trochu vyšisovalo. A kdo to je a kde ho můžete uvidět?
Jmenuje se vodník Budlánek (jméno dostal podle svého sponzora Jiřího Budinského ml.) a k vidění je v Libřicích na rybníku Dolejšák.
A kdo nevěří, ať tam běží a přesvědčí se na vlastní oči !
Původní vodník Budlánek podlehl času a jeho místo zaujal Budlánek 2 (dar ČSŽ Libřice).
Velikonoční rejstříky 1849, 1853, 1861
Dub u čp. 22
Paní Helena Boháčková napsala panu starostovi:
V Liberci 4. února 2003
Vážený pane starosto.
Při sledování televizního seriálu „Paměť stromů“, jsem si vzpomněla, že v mých rodných Libřicích je památný strom o kterém se toho asi mnoho neví a možná ani o něm se moc neví, já však mám k němu nejen vztah ale i kousek lidské paměti. Je to dub u čp. 22. Proto jsem se rozhodla Vám o něm napsat.
Všechny kořeny k mému rodnému kraji jsou přetrhány a zbyly mi jen hroby a vzpomínky. S láskou vzpomínám na dětství a mládí tam prožité. Ve vzpomínce mám cestu z Černilova do Libřic, vpravo silueta červeného „křemeňáku“ libřického kostela a vlevo mohutná silueta „našeho dubu“. Už v mém dětství to byl krásný, mohutný, vysoký strom.
Podle vyprávění maminky Františky a tety Anny, jej zasadil můj pradědeček Josef Zilvar narozen v roce 1846, zemřel 25.7.1918. Byl starostou obce 27 let a byl přijat ve Vídni císařem Františkem Josefem 1. Při jaké příležitosti pradědeček strom zasadil to nevím. Vím, že jeho manželka Anna Zilvarová, vyprávěla moji mamince a tetě, tedy svým vnučkám, že když byl jejich tatínek, syn Josefa a Anny Zilvarových, Václav Zilvar nar. 13.9.1873, zemřel v roce 1934, malý kluk, lezl na dub a dub byl ještě mladým stromem a ohýbal se. Z tohoto vyprávění usuzuji, že pradědeček mohl strom zasadit při své svatbě nebo narození syna. Skutečnosti zůstává, že dub je stár více jak 130 let a bylo by škoda, kdyby se o něm nevědělo, nebo na něj zapomnělo a nebo se dokonce někdo rozhodl jej pokácet. Protože jsem asi poslední pamětnici historie rodiny Zilvarových z čp. 22, ke které se váže i historie tohoto krásného stromu, považuji za potřebné Vám tuto skutečnost sdělit. Myslím si že by si tento dub zasloužil prohlášeni za „Památný strom“.
Je veliká škoda, že když se má člověk koho zeptat na historii rodu a předky, je mlad a nezajímá jej to, nic si nepoznamená. V pozdním věku, kdy by pak rád věděl něco z historie svého rodu, není se už koho zeptat. Nevím zda mají Libřice kroniku, matriku a zda se někdo o historii Libřic zajímá, nikdy jsem o tom neslyšela a věřte moc by mně to zajímalo. Proto jsem se rozhodla Vám napsat. mé kusé paměti vztahující se k Libřicím a jednomu stromu.
S pozdravem,
Helena Boháčková
